Faktor difúzního odporu

Faktor difúzního odporu

Velmi zajímavý parametr, který se mnohdy opomíjí, je faktor difúzního odporu. Označujeme ho řeckým písmenem μ [mí]. Tato veličina nám dává informaci o tom, jak je daný izolační materiál prodyšný, tedy jak jím může prostupovat vlhkost. Čím nižší je hodnota faktoru difúzního odporu μ, tím lépe může vlhkost projít izolační vrstvou a tím pádem izolační vrstva o to lépe „dýchá“.  Faktor difúzního odporu je u velké části foukaných izolačních materiálů μ = 1-3. Naopak čím vyšší je hodnota μ, tím hůř prochází vlhkost skrz izolační vrstvu pryč ven do okolního prostředí. Někteří aplikanti tvrdí, že k některým zázračným izolacím není nutná instalace parotěsné roviny v podobě parotěsné fólie či parotěsných desek – např. OSB nebo jiný parotěsný materiál. Často se s tímto můžeme setkat např. u polyuretanových pěn, kde jsou aplikanti přesvědčení, že pokud se použije měkká stříkaná pěna s faktorem difúzního odporu μ = 5-6 uvedeném v technickém listu, tak není třeba řešit parotěsnou rovinu – pokud je celá skladba konstrukce řešená jako difúzně otevřená. My ale již víme, že pokud je faktor difúzního odporu vyšší, hůře pak prostupuje vlhkost izolační vrstvou a tím pádem je potřeba i mnohem delší čas na odvětrání. Během této podstatně delší doby se objevuje riziko rozvoje potenciálních škůdců, jako jsou např. plísně, houby či dřevokazný hmyz. Doporučujeme tedy, pokud je zde taková možnost, dělat parotěsné roviny a snažit se zbytečně nepouštět vlhkost do izolačního materiálu. Poctivá izolace dýchá.